Od Rožmberků k Buquoyům
Dle nejstarších písemných záznamů byly Slepičí hory jako polesí ve vlastnictví pánů z Rožmberka. Po smrti Petra Voka v roce 1611 je Rožmberkové přepustili pánům ze Švamberka, kteří se však z majetku dlouho neradovali. Jelikož byl Petr ze Švamberka jedním z vůdčích duchů povstání českých stavů proti císaři Ferdinandu II. a odboj podporoval nejen slovy, ale i činy (např. vydržoval vlastní ozbrojené vojsko), byl po potlačení vzpoury českých pánů celý kraj velice zpustošen císařskými vojsky.
Dne 6. února roku 1620 propůjčil darovací listinou císař Ferdinand II. panství Nové Hrady, Rožmberk a Libějovice se všemi poddanými, městysi, vesnicemi, dvory, ovčíny, mlýny, lesy, potoky a vodními toky svému vojevůdci Karlu Bonaventurovi Longuevall hraběti de Buquoy, jako ocenění velkých zásluh o císaře a říši. Hrabě Karel Bonaventura zemřel záhy – dne 10. července 1620 po těžkém zranění u Nových Zámků a jeho vdova Maria Magdaléna se svým synem Karlem Albertem převzala majetek, když je císař Ferdinand II. o rok později uznal jako právoplatné dědice všech darovaných statků. Ty tak zůstaly po tři sta let v držení rodu de Buquoy.
Lesní hospodářství bylo později rozděleno na tři velké lesní komplexy – Horní hvozd (Novohradské hory od Nových Hradů k Pohoří na Šumavě až k Přibrání – celkem 8000 ha), Dolní hvozd (na severovýchodě Nových Hradů – 3500 ha) a konečně Střední hvozd, kam spadalo právě polesí Slepičích hor – celkem 1640 ha.
Na samých hranicích
Osamostatnění Československého státu v roce 1918 se v celé této oblasti projevilo velmi negativně náhlým zpřetrháním obchodních a sociálních vazeb – území, které se po staletí nacházelo na vnitrozemských obchodních cestách, se takřka přes noc ocitlo vyvrženo na samých hranicích. Hospodářský rozvoj se zastavil a následoval prudký úpadek. Zdejší nezaměstnanost byla značná.
Jako kuriozita z této doby stojí za zmínku, že ještě v třicátých letech minulého století panoval v obecném povědomí místních obyvatel názor, že vrch Kohout je geografickým středem Evropy – patrně na základě zkomoleného faktu, kdy byl zakreslen jako trigonometrický bod do map již v roce 1825.
Polesí obcí Trhové Sviny a Besednice
V roce 1932 odkoupily polesí okolo vrchu Kohout od buquoyského novohradského panství obce Trhové Sviny a Besednice. Tento prodej byl jedním z nucených důsledků prvorepublikové pozemkové reformy. Polesí mělo rozlohu 482 ha a náležela k němu myslivna a dřevařské domky v Popelicích a hájovna na Budech. Správa takto nabytého polesí byla vedena na Městském úřadě v Trhových Svinech. Slavnost na stvrzení této koupě se konala 31. května 1936 na Kohoutě i v obou obcích. Právě tehdy byl odhalen na vrcholu Kohout nápis vytesaný do skály, připomínající koupi z roku 1932.
Během 2. světové války připadlo celé polesí Slepičích hor říši. Po roce 1945 sice město Trhové Sviny na nějaký čas znovu získalo přístup ke svým lesům, avšak s nástupem komunismu o tento majetek opět na čtyři desetiletí přišlo.
Od roku 1992 je polesí Slepičích hor ve správě společnosti Lesy obcí Trhové Sviny a Besednice s.r.o.
Zpracováno dle podkladů L. Stráského, F. Slípky a dobových pramenů.
