Rozšíření a výskyt: tento druh je rozšířen ve vodách větší části Evropy, vyskytuje se i v severním Španělsku, v jižním Švédsku a v Anglii. Chybí na větší části Pyrenejského poloostrova, v Irsku a ve Skotsku, v jižní části Itálie a Balkánského poloostrova. U nás vranka obecná osídluje především potoky a říčky pstruhového charakteru, její výskyt v některých tocích zasahuje až do střední části parmového pásma.

Popis: tělo je vřetenovité, s velkou a shora zploštělou hlavou, pokryté sliznatou kůží bez šupin. Ústa jsou velmi široká a ozubená. Na skřelových kostech jsou dva trny. Hřbetní ploutve jsou dvě, zřetelně oddělené, břišní ploutve jsou posunuty dopředu až pod prsní ploutve. Ocasní ploutev je mírně zaokrouhlená. Vranka nemá plynový měchýř. Zbarvení těla se přispůsobuje okolnímu prostředí. Hřbet je obvykle hnědý až šedý, s tmavými skvrnami, ostatní tělo mramorované, břicho vždy světlé. Na ploutvích jsou tmavší pásy, s výjimkou ploutví břišních.

Biologie: žije v tekoucích vodách s čistou, kyslíkem bohatou vodou. Dno vyžaduje kamenité či štěrkopísčité, protože se ukrývá pod kameny. Pohybuje se při vyrušení pouze krátkými skoky a co nejdříve se opět ukrývá. Živí se menšími larvami vodního hmyzu. V našich vodách dožívá až 10 roků a velikosti do 15-17 cm. V prvním roce dorůstá 3-6 cm, ve druhém roce 5-8 cm, ve třetím roce 6,4-9 cm, ve čtvrtém roce 7-10 cm, v pátém roce 8-11 cm, v šestém roce 9-13 cm. Pohlavně dospívá ve stáří 1-3 roků a tře se v dubnu a květnu. Na 1 kg hmotnosti samic připadá 10-45 tisíc jiker. Při tření samice ukládá jikry na spodní a boční strany kamenů a samec je hlídá. Vývoj jiker trvá asi 20 dní.

Význam: je významným prvkem fauny našich nejčistších toků, kde jako citlivý biologický indikátor signalizuje znečištění vody.